Prakticky od prvopočátku bylo osídlení zdejšího prostoru původními Slovany. Obec Chotyně má dlouhou, téměř tisíciletou historii. Sedm století tu žili a kultivovali pustou krajinu desítky generací německých obyvatel, které do těchto končin pozval ve 13.století český král Přemysl Otakar II. Dávno před nimi sem však přišel z východu-snad ze západní Ukrajiny či z východního Polska- slovanský kmen MILČANŮ. Ti hovořily podobným jazykem jako my a jejich sídla se nacházela nejen na březích řeky Nisy, ale také na Frýdlantsku.

Celé území pokrývaly tehdy nepropustné pralesy, a tak bylo nutné nejprve vykácet nebo vypálit kus lesa, aby si tu slovanští obyvatelé mohli postavit svá jednoduchá obydlí a založit si nevelká políčka. Slovanští obyvatelé přišli do kraje kolem Nisy pravděpodobně již v 8. nebo 9. století/ přesné záznamy bohužel nejsou k disposici/. Z té doby lze také pravděpodobně tradovat provádění lovu zvěře obývající zdejší lesy místními obyvateli, neboť i maso potřebovali k zajištění potravy.

Na počátku 12.století byl postaven strážní hradna místě bývalé milčanské dřevěné tvrze-tedy dnešní Grabštejn– prý ho dal postavit český šlechtic Berka z Dubé.

První majitel dnešního Grabštejna se jmenoval Jindřich I.z Donína. Prosperitu panství zajišťovalo zemědělství. Jeho základem byla tehdy nucená práce poddaných.Na grabštejnském panství, které zahrnovalo dnešní Hrádek n.N., Machnín, Andělskou Horu, Panenskou Hůrku, Loučnou, Donín, Novou Ves, Dolní Sedlo, Chotyni, Jitravu, Dubnici, Zdislavu, Bílý Kostel, Václavce, Chrastavu a Oldřichov na Hranicích. 

Lov zvěře, prakticky bez nějakých pravidel, byl prováděn k potěšení panstva a k doplnění zásob zámecké kuchyně až do roku 1914, kdy na pozemcích katastru obce Chotyně bylo několika chotyňskými rolníky založeno Honební společenstvo.

Nájem za honební pozemky činil v roce  1914, na počátku existence společenstva, 600,- Kč za rok a 40,-Kč na FOND CHUDÝCH! Ale již v roce 1921 byl poplatek za nájem pozemků 3.851,-Kč a 100,-Kč na FOND CHUDÝCH.

Kronika obce Chotyně se zmiňuje i o úlovcích z té doby:

Rok 1934:
1 srnec, 5 srnek
37 zajíců,16 králíků
32 bažantů, 28 koroptví ze zvěře užitkové
2 lišky, 2 tchoři, 1 kuna, 14 lasiček ze zvěře škodné

Rok 1935:
12 srnců, 8 srnek
76 zajíců
117 bažantů, 105 koroptví ze zvěře užitkové a
8 veverek, 3 tchoři, 4 lišky
2 ostříži, 8 vran ze zvěře škodné

Zdroj o údajích z historie byl získán z kroniky obce Chotyně. Více záznamů z uváděného období zatím nemáme, nevíme ani hektarovou výměru honitby, zřejmě však zahrnovala celé katastrální území obce. Víme,že jedním ze zakladatelů Honební společnosti byl sedlák Josef Schwarzc. Lesním hospodářem byl lesní Buchal. Z fotografií z let 1934-5 lze usoudit,že již tenkrát byla vzájemná spolupráce mezi myslivci a lesáky na velmi dobré úrovni. V honitbě byla rozmístěna krmítka pro přikrmování zvěře, vč. slanisek.

V období 2. světové války až do roku 1947 zřejmě myslivost jako taková neexistovala. Honitbu měl pronajatou továrník ze Železného Brodu ryze českého jména:) Vünderer. Lov byl asi také prováděn německými okupanty. Pytláctví jako takové prakticky neexistovalo nebo s velkým rizikem, neboť za pytláctví byl při nejmenším koncentrační tábor nebo i trest smrti.

Přesná čísla jsou známa od roku 1959,kdy byl zůstatek v pokladně 1.237,96 Kčs. Za léta 1960 až 1980 bylo dosaženo příjmu celkem 205.704,79 Kč/ tržby za prodanou zvěřinu, za prodaná bažantí kuřata, členské poplatky, výtěžek z brigád pro zemědělce a pro státní lesy/ a výdaje činily 202.379,38 Kč na provoz a údržbu chaty Hubertka, na nákup krmení pro zvěř, na provoz bažantí odchovny, na nákup materiálu na opravy mysliveckých zařízení apod.

Jako perličku uvádím příklad rok 1959, kdy jsme platili členský poplatek ve výši 20,- /slovy dvacetkorunčeskoslovenských/. Několik let i bez poplatku.

Ze vzpomínek zakládajícího člena obnoveného honebního společenstva Bohouše Václavíka,kterého pamatuje již jen málokdo z nás.

Rok 1946 se chýlil ke konci, lidé, kteří přišli po revoluci do Chotyně uvykli již na nové prostředí a začali mít také jiné zájmy než jen nábytek, byty, peřiny apod. Několik milovníků přírody se začalo zajímat také o to, kdo hospodaří v chotyňském revíru. V tu dobu měl ještě honitbu pronajatou pachtýř Vünderer-továrník ze Železného Brodu.Rovněž v jiných obcích našeho pohraničí jevil se zájem o myslivost a tak celá věc vyvrcholila tím, že bývalý Okresní myslivecký spolek, který mimo Liberec existoval také v Chrastavě, uspořádal kurz pro nové zájemce o myslivost. Z Chotyně se do tohoto kurzu přihlásilo celkem 18 občanů včetně 2 žen/Václavíková, Prchlá/.

Atak začala nová éra lidové myslivosti v Chotyni, ale i v jiných obcích chrastavského okrsku. Kurz byl zakončen mysliveckými zkouškami v březnu 1947.Z 18 adeptů složilo úspěšně zkoušky 16 adeptů,1 propadl a 1 odstoupil v průběhu kurzu. Na slavnostním večírku byly rozdány diplomy a hned na to podány žádosti o lovecké lístky.Tyto byly také během jednoho měsíce vyřízeny. Tak bylo v Chotyni naráz 16 nových myslivců, avšak bez revíru, jelikož v Chotyni dále hospodařil zmíněný pan Vünderer.

Tuto situaci však rozřešil v té době již v mnohých směrech pokrokový zákon o myslivosti číslo 225/47 Sb., který přímo stanovil způsoby obhospodařování a schvalování honideb.

Bylo nově ustaveno honební společenstvo, které převzalo dnem 1.ledna 1948 honitbu do vlastní režie a dalo možnost novým myslivcům zúčastnit se práce v myslivosti. Prvním mysliveckým hospodářem byl zvolen místní zemědělec Stanislav HADRABA, který jediný splňoval podmínku zákona, totiž byl držitelem již tří ročních loveckých lístků.

Koncem roku 1949 byla z popudu Václava ZEJDY ustavena Lidová myslivecká společnost, do které byli přibráni také dva držitelé loveckých lístků z Liberce. Tato společnost hospodařila v té době na spojených revírech Chotyně a Dolní Suchá až do konce roku 1952 pod jménem „Hubertus“. Hospodářem byl Václav ZEJDA. Mezi členy této společnosti však došlo záhy k rozkolu a od 1. ledna 1953 byly vytvořeny společnosti dvě, jedna hospodařila v honitbě Dolní Suchá, druhá pod hlavičkou JZD v Chotyni. Hospodářem byl zvolen Bohuslav VÁCLAVÍK.

Toto rozdělení se ukázalo na tehdejší poměry a dobu velmi prospěšné,neb se brzy ukázalo jak která společnost to s myslivostí myslí. Mezi členy MS Chotyně vládlo opravdové kamarádství a vzájemná důvěra. Do společnosti se také přihlásili noví členové – HOŠEK Ferdinand, MATĚJKA Josef, PRCHLÝ Miloš, KOBOSIL Karel, BŮŽEK a NĚMEC. V té době možno říct, že v Chotyni svítalo na lepší časy.

Vzájemná důvěra dodávala členům větší chuť k práci a tak, i když stavy zvěře byly v té době velmi nízké, činnost členů byla živá, schůze společnosti probíhaly v přátelském duchu a byly vždy pobídkou k další intenzivnější práci.

V roce 1954 byla utvořena Lidová myslivecká společnost,která dostala příslib od honebního výboru a začíná již hospodařit bez závislosti na jednotném zemědělském družstvu (JZD). Předsedou byl zvolen VELE Josef st., hospodářem Bohuslav VÁCLAVÍK. Tito funkcionáři vedli společnost do konce roku 1955. 

Na výroční schůzi 29.ledna 1956 byli zvoleni za předsedu Miloš PRCHLÝ, za mysliveckého hospodáře HOŠEK Ferdinand, jednatelem HORNA Ladislav. Noví funkcionáři přinesli nové podněty do práce společnosti, která vyvíjela intenzivní činnost na všech úsecích našeho mysliveckého dění.

Tolik přesná citace, kterou napsal jako pamětník Bohouš VÁCLAVÍK!!