Sešli jsme se ve všední den, v říjnu, bez hostů a bez večeře. V roce, kdy jsme definitivně přišli o pozemky kolem chaty, pracně a draze vybudovaný velkorysý chlaďák a v termínu doslova několik hodin před znovuvyhlášením nouzového stavu. Jen narozeninových lahvinek bylo vpředu díky termínu požehnaně, přesto celkem zbytečně. Skoro všichni dorazili autem.

Máme nového hosta a vypadá to, že má k myslivosti i k našemu sdružení docela jiný poměr než ten minulý, který už hostem není.

Tak už to dál raději nebudu pitvat. Stejně raději dělám fotky než potím texty. Snad bude příští rok i výročka o moc veselejší.